Taria
Taria je fantasy prostředí, které bylo původně určeno pro hru Dračí doupě. Základní modul, jehož autorem byl Jiří „Agupi“ Mlnařík, vyšel již v roce 1998. Ale teprve rozšiřující moduly představily Tarii jako projekt, kde zápletky pro dobrodružství a tvorba zajímavých příběhů jsou tím, kolem čeho se točí vše ostatní. Rozšiřující moduly vyšly celkem tři: Záhvozdí (1999), Severní Taria (2002) a Pohraničí (2008). Vytváří je skupina autorů kolem Karla „Charlese“ Černína. Všichni jsou původem ze Zlína, znají se už od střední školy a hrávají a tvoří spolu příběhy pro RPG.
Taria není svět v širokém slova smyslu. Jde o jedno poloostrovní knížectví navázané volně na své okolí, které se může stát součástí jakéhokoli světa. Prostředí připomíná do značné míry český pozdní středověk a je určeno k hraní realistických příběhů s malým množstvím magie. Někdy se v této souvislosti hovoří o „vesnické“ či „špinavé“ fantasy. Tvůrci se také nebrání alegoriím k současnému světu, ať už jde o národnostní či rasové třenice nebo skryté odkazy na historické osoby a existující místa.
Taria stojí na několika ústředních tématech. V dávné minulosti patřil celý poloostrov drakům. Velké skupině psanců se jej však podařilo dobýt a šlechtický vůdce výpravy jménem Carrado využil sporů mezi blízkými královstvími k tomu, aby získal knížecí titul a založil dnešní vládnoucí dynastii. Celý Dračí poloostrov nakonec po mnoha letech snažení ovládli lidé. Ovšem za jakou cenu? Dodnes tu některá místa nesou stopy požárů a jedů, dodnes se vyprávějí děsivé zkazky o tom, že draci Tarii zcela neopustili a čekají v úkrytech na svůj návrat.
Dalším velkým tématem jsou politické konflikty, zejména vztah se sousedním Brechtürským královstvím. Tarijského knížete spojují s králem příbuzenské svazky a listina, která jeho rodu propůjčila právo vládnout. Rozdělují je však pohraniční územní spory, náboženství jejich zemí, odlišné jazyky i hořkost z minulosti. Obdobně rozpolcený vztah má ostatně tarijská vládnoucí moc i k nelidským rasám žijícím na jejím území. Držba stříbrných dolů zaručuje sice určitou nezávislost trpaslíkům a znalosti tajných nauk zase elfům, ale vzhledem ke své odlišnosti jsou nelidé stejně odkázáni na ochranu ze strany knížete.
Konečně třetím stěžejním tématem je válka s druidy. Tarijští druidi jsou svébytný lesní národ, ale jen nemnoho z nich má schopnost vyvolávat skutečná lesní kouzla. Hvozd ovšem za stovky let prostoupil všechny jejich tradice, rituály, víru, legendy i pocity a stal se základem jejich života. Naučili se v něm žít tak, aby nenarušovali jeho řád a zachovávali jeho roli ochránce i hradby před vnějším světem. Když ale začali osadníci v posledních letech získávat novou půdu na okrajích lesů, rozzuřený hvozd se začal bránit. A první na ráně byli ti, kteří v jeho náruči žili pokojně stovky let. Objevily se oživlé stromy, stádní šílenství zvířat a temnota vkrádající se do lesa zpod kořenů. Tlak na lesní lid vedl až k válce. V ní sice druidi proti knížecímu vojsku neobstáli, ale stáhli se do lesů a odtud provádějí partyzánské výpady do okolí.
Ve sbírce Hry s příběhem: Zločin a trest se nacházejí dva typické tarijské příběhy. První z nich, Lesní spravedlnost, je inspirován skutečně odehraným dobrodružstvím. Setkáváme se v něm nejen s druidy, ale i s nemilosrdnými a neměnnými zákony hvozdu. Hlasy mrtvých mají pak spíše hororové ladění a sledujeme zde do krajnosti dohnaný střet dvou výrazných osobností města Drogadu, popsaného v modulu Záhvozdí.
Sbírka Hry s příběhem: Ocel a krev obsahuje dvě povídky z prostředí Tarie. První z nich, Úděl spojenců, se odehrává na hranicích Tarie a Brechtüru a rozvíjí nejen téma divokých pohraničních šarvátek, ale také politických intrik. Svým založením je to povídka ryze válečnická – krev v ní stříká vysokými oblouky, železo drtí kosti a rytíři obou zemí čelí orčí přesile s urputností, která je mužům vlastní. Taria je zde pojata jako tvrdý svět, kde dobro nemá vždy dost síly, aby zvítězilo. Ani Barbarská přísaha není žádný idylický příběh. Povídka je zasazena do plání Záhvozdí a skvěle vykresluje atmosféru neustávajících klanových bojů o území. Poslední příslušníci klanu Vran v ní prokazují věrnost danému slovu, která vskutku přesahuje jejich malé životy a dodává příběhu osudový rozměr.