Hájemství Sedmi

Bylo jich Sedm a měli pozvednout svět a jeho národy. Zklamali však ve svém poslání a byli odvoláni a zapomenuti. A lidé si místo nich vymysleli božstva nová – protože potřebují v někoho věřit, někoho se obávat i dovolávat se jeho pomoci. Jenom staří Yevtarové, kteří uměli se Sedmi mluvit přímo, vědí, že už žádní bohové nejsou – a ostatním se pro jejich falešnou a zbytečnou víru smějí.

Spolu se Sedmi ze světa zmizela i kouzla – tak to aspoň tvrdí kněží nových náboženství. Ale možná je to tím, že si kouzelnou moc vyhrazují jen pro sebe a tají ji před ostatními, zatímco se v ústraní svých chrámů pokoušejí hovořit s novými i starými bohy.

A tak svět nyní patří válečníkům, mužům páchnoucím ocelí, krví a střelným prachem, kteří si svá práva i nároky dokáží vymoci silou. Zvláště pak ve feudální Venetské říši, rozčleněné do několika víceméně nezávislých států, jež však spojuje společná víra, kultura a osoba voleného císaře nadřazeného ostatním venetským vládcům.

V posledních dvaceti letech čelí Venetie vnějším nepřátelům i vnitřním rozporům. Na jihovýchodní hranici je Arlemské velkovévodství ohrožováno nájezdníky ze stepí, na severovýchodě mocná Molverie rozšiřuje své panství do východních hlubokých lesů obývaných divochy i na sever mezi pohanské Slavonce. Západní Chauronie, kdysi nejdůležitější část Venetského císařství, je po smrti krále zachvácena válkou šlechticů usilujících o uvolněný trůn a selskou rebelií dosud nevídaných rozměrů. Toho hodlá využít sousední Galemské velkoknížectví vedené mladým ambiciózním panovníkem, jenž v hloubi duše touží rovnou po císařském titulu.

Aby to nestačilo, ve Venetii mají své zájmy i Gorktové ze severských ostrovů, kdysi obávaní piráti a nájezdníci, plenící venetské pobřeží – a dnes mořeplavci, obchodníci a objevitelé, kteří hledají ve Venetii odbyt pro své zboží a dřevo na stavbu svých lodí. Naopak dříve mocná Dirganská říše, rozkládající se podél celé jižní hranice Venetie, upadá a chřadne. Zcela novým hráčem na mocenské šachovnici Venetie se pak stalo nedávno založené knížectví na severní hranici, vzniknuvší sjednocením města Noralu, obchodní kolonie původně založené na pevnině ostrovními Gorkty, a několika sousedních kmenů Slavonců. A jako důkaz, jakým mužům doba přeje, stanul v čele Noralského knížectví samozvaný dobrodruh a bývalý žoldnéř.

Najdou se však tací, kteří tvrdí, že nadvláda mužů bojovných je nepřirozeným stavem věcí, že neklid a neustálé války jsou předzvěstí něčeho většího, čemu lidské činy tvoří jen proměnlivou kulisu. A tito blouznivci jsou ochotni přísahat na znamení, která potvrzují jejich věštby a proroctví. Vrací se snad Sedmička, aby se opět ujala vlády nad světem?

Osobní poznámka autora: Ani jako hráč her na hrdiny, ani jako Pán hry jsem nikdy neholdoval kouzelníkům, klerikům, alchymistům – prostě těm povoláním, která používají „vysokou magii“. Vždycky jsem dával přednost válečníkům, zlodějům, hraničářům či paladinům, kteří využívají magii jen jako užitečnou pomůcku, ale spoléhat musí především na své svaly a ocel. Proto jsem si v 90. letech na střední škole upravil pravidla a soubojový systém Dračího doupěte pro potřeby naší uzavřené skupiny přátel, s níž dodnes hraji a v níž se nevyskytují žádní mágové, nýbrž výhradně bojová povolání.

Hájemství Sedmi jsem začal vytvářet souběžně s tím. Prošlo dlouhým vývojem od konvenčního naivně-středověko-tolkienovského pojetí, daného dobou vzniku a mým mládím, až po konečné zakotvení v době, jež se časově nejvíce blíží přelomu mezi evropským středověkem a novověkem, počátku renesance, doby rozvoje techniky, dálkového obchodu a vzdělanosti. Hlavním důvodem tohoto časového posunu byla má záliba v historickém vojenství – protože na rozvinutou taktiku, strategii a organizaci armád v antickém nebo moderním stylu prostě středověk neměl. A pak jsem také hledal nějakou „originálnější“ dobu, jež tímto způsobem jaksi vytěžena příliš není. Základní geografie, kulturní oblasti a nosné prvky koncepce, jako je Sedm vracejících se bohů a omezený výskyt magie, však byly přítomny od počátku a nezměnily se.

Svět byl původně zamýšlen jako univerzální, herní i literární, neboť se v té době začaly rodit mé první literární pokusy. Chtěl jsem v něm hrát to naše upravené Dračí doupě, popisovat dobrodružství družiny i vytvářet vlastní povídkové příběhy (proč pro každý účel zvlášť vytvářet další a další světy, že?). Okamžité herní potřeby však tehdy nedokončené Hájemství Sedmi odsunuly pouze do literární roviny – a pro naši hru jsem sáhnul po jednom hotovém starším světě, který jsem několik let předtím vytvořil pro mladšího kamaráda. (Tehdy začínal s partou spolužáků hrát Dračí doupě, a protože jsem na základě vlastních opakovaných zkušeností věděl, jaká je výhoda mít od počátku hraní propracovaný a připravený svět, stvořil jsem mu jeden takový k narozeninám.) Na druhou stranu tím Hájemství Sedmi nezískalo definitivní obrysy v raných a naivních dobách, ale mohlo se v mých povídkách vyvíjet a zdokonalovat s využitím dalších nových zkušeností a znalostí. A možná se do něj s přáteli někdy konečně vypravíme.

Každopádně se do něj nyní můžete vypravit vy a to prostřednictvím povídky Tisíc z Vysočiny, která je součástí sborníku Hry s příběhem: Ocel a krev. Je to svět pro hráče, kteří holdují válečnickým povoláním, kteří raději získávají ostruhy, slávu a postavení na bitevním poli než kouzelné artefakty kdesi v zatuchlém podzemí. Budu rád, pokud se do Hájemství Sedmi vydáte, a ještě raději budu za vaši zpětnou vazbu a informace, co všechno jste tam zažili.